Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75, 120 00 Praha 2
pozvánka na Bioakademii

Navigace
Co potřebujete vědět nejdříve
Bio organizace
Akční tým a akční plán
Legislativa
Akce a semináře
Publikace
Informace z bio světa
Věda, výzkum, praxe
Bioprodukty
Infopult
Kontakty a odkazy
Mapa serveru

Uživatelský přístup
  Uživatel:
  Heslo:
 registrovaný uživatel

Přehled e-mailem
  E-mail:

Anketa
Považujete biopotraviny za zdravější než konvenční?
Ano.
Ano. 20%
Ne.
Ne. 20%
Počet hlasů : 528942

Web informace
Dnes : ne - 16.6.2019
Svátek má : Zbyněk
Nastavit jako titulní stránku
Přidat mezi oblíbené stránky


Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU
Poslat článek emailem Vytisknout článek Článek : 28845 ; Vydáno : 29.8. 2004 ; Autor : Jav ; Zdroj : ÚZPI
přehled počtu ekologických zemědělských podniků a plochy ekologicky obdělávané půdy v 25 členských státech EU; statistika ekologického zemědělství r. 2002 v EU-25
fiogf49gjkf0d

Za dvě poslední desetiletí se plocha ekologicky obdělávané zemědělské půdy v Evropě rozšířila ze 100 000 ha na 5,4 mil. ha. V roce 2002 tvořila 3,4 % z celkové výměry zemědělské půdy v Evropské unii (je započítána výměra půdy všech současných 25 členských států EU). Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech. I když se v posledních době tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládá další rozšíření podílu ekologicky obdělávané půdy proti současnému stavu o 3-5 %. Mezi členskými státy EU je však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná. V Rakousku, Dánsku, Finsku, Itálii a Švédsku je sektor ekologického zemědělství relativně nejsilnější - provozuje se na 6-8 % veškeré zemědělské půdy těchto zemí. Na druhé straně Řecko a Portugalsko je teprve na začátku prosazování ekologického zemědělství a podíl ekologicky obdělávané půdy je zde vcelku zanedbatelný. V nových členských státech EU pokročil rozvoj ekozemědělství nejdále v České republice, kde podíl ekologicky obdělávané půdy tvoří 5 % (vyšší než  je průměr EU). Na Maltě naproti tomu ekologické zemědělství vůbec neprovozují. Rozšíření EU slibuje nové podněty pro růst ekologického sektoru, protože současné extenzivnější zemědělství v řadě nových členských států usnadňuje konverzi konvenčních metod na ekologické hospodaření a jsou zde tudíž menší rozdíly mezi výrobními náklady mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. 
Pokud jde o spotřebu ekologických potravin, prodává se téměř polovina světové produkce těchto potravin na trzích EU. Nejvíce těchto potravin se spotřebuje v Německu a Velké Británii. Za rok 2002 se na trzích EU prodaly ekopotraviny v hodnotě 10 mld. EUR.  Avšak vzhledem k některým strukturálním problémům (např. svoz ekologicky vyrobeného mléka a jeho zpracování) a určitému množství nadměrné nabídky musí ekozemědělci v Rakousku, Německu, Dánsku a Švédsku prodávat určité množství ekologických produktů jako běžné produkty, i když na jejich výrobu jsou vyšší náklady. 

Stav ekologického zemědělství v jednotlivých členských státech EU

Rakousko
Rakousko má nejsilnější ekologické zemědělství v EU. Ekologické metody hospodaření zde praktikuje  téměř 10 % všech zemědělských podniků. První vlna rozsáhlé konverze běžného zemědělství na ekologické proběhla v 90. letech na základě zavedení celostátních subvencí, národního agroekologického programu a podnětů pro převedení luk a pastvin na ekologické metody hospodaření. Další boom byl zaznamenán v období 2000-2003 po přehodnocení tržní poptávky, která naznačovala zájem spotřebitelů a růst budoucí poptávky po ekopotravinách.  V současné době hospodaří podle ekologických metod asi 20 000 podniků, nejvíce se jich soustřeďuje ve spolkových zemích Tyrolsko, Salcbursko a Štýrsko. Průměrná výměra ekofarmy je 16-20 ha, hlavními produkty jsou hovězí maso a mléko.
Belgie
V Belgii bylo r. 2000 celkem 628 farem s certifikátem "ekologické", které hospodařily na asi 1,5 % celkové zemědělské půdy v zemi. Ekologický sektor zemědělství se sice každým rokem rozšiřoval, ale velmi pomalým tempem. V typu ekologického zemědělství existují velké regionální rozdíly. Průměrná rozloha ekofarmy je 30,4 ha zem. půdy, farmy se většinou zabývají chovem skotu.
Kypr
Na Kypru začali hospodařit podle ekologických zásad v roce 1988 dva zemědělci. Během 90. let jejich počet sice přirůstal, ale koncem dekády tu existovalo pouze 15 uznaných ekologických farem. Kyperská vláda v současné době tento způsob hospodaření více podporuje a očekává, že se během příštích deseti roků bude prostřednictvím agroekologického programu rozšiřovat rychleji než dosud. Mezi hlavní ekologické produkty na Kypru patří obiloviny, ovoce a zelenina, hrozny, aromatické byliny, olivy a olivový olej.
Česká republika
Státní subvence pro ekologické zemědělce, zahrnující přímou podporu v rámci agorekologického programu přispěly ke zvýšení počtu ekopodniků ze 2 farem v roce 1989 do roku 1989 na 379 certifikovaných farem. V roce 2002 obdělávaly ekologické farmy 5,5 % (235 136 ha) celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Podle sdělení ministra zemědělství Palase na zasedání Rady ministrů EU v červenci 2004 je nyní v České republice více než 800 ekologických farem, které obdělávají 255 000 ha, to je 6 % zemědělsky využívané půdy v zemi. Záměrem vlády je docílit, aby v roce 2010 se podíl ekologicky obdělávané půdy zvýšil na 10 %. Z rostlinných ekologických produktů jsou hlavní zelenina, brambory, pšenice, žito, oves a ječmen, zatímco v živočišné výrobě se výrobci orientují hlavně na produkci ekologického mléka, hovězího masa a ovčího masa.
Dánsko
Počet ekologických farem se mezi roky 1993 až 1998 ztrojnásobil. Tento rychlý růst ovlivnil částečně postup největšího řetězce supermarketů COOP Denmark, který podstatně snížil prodejní ceny ekologických potravin, což povzbudilo tržní poptávku spotřebitelů. Dalším faktorem byla státní finanční podpora a vládní akční plán zaměřený na rozvoj ekologického zemědělství. Dánsko patří mezi země EU s největším podílem ekologických farem na celkovém počtu farem (6,7 %). Produkce ekofarem se zaměřuje hlavně na mléko a chov krav s netržní produkcí mléka, pěstování objemných krmiv a obilovin.
Estonsko
Ekologické zemědělství v Estonsku se v posední době prudce rozvíjí. V roce 2000 zde hospodařilo 231 ekofarem, v roce 2002 už jich bylo 583. Hlavním centrem ekozemědělství je jihovýchod a západ Estonska, kde geografické podmínky samy podmiňují extenzivní způsob výroby. Většina ekofarem má smíšenou výrobu, hlavní v odvětví živočišné je chov skotu a ovcí.
Finsko
Finská vláda ve svém Akčním plánu ekologického zemědělství z roku 2001 stanoví cíl do roku 2006  obdělávat 10 % zemědělské půdy ekologickými metodami. Tento záměr je považován za reálný vzhledem k dosavadnímu tempu rozvoje ekologického zemědělství. V roce 1989 bylo za ekologicky obhospodařovanou půdu uznáno jen 0,1 % veškeré zemědělské půdy, v roce 2002 se tento podíl zvýšil na 7 %. Průměrná výměra ekologických farem 30 ha je větší než výměra konvenčních farem.
Francie   
Počet ekologických farem se od roku 2000 do 2002 sice zvýšil o 25 %, ale jejich podíl na celkové zemědělské půdě tvoří pouze 1,86 %. Ve srovnání s jinými státy EU existuje ve Francii ještě rozsáhlý prostor pro rozšiřování tohoto odvětví. V roce 2002 vyrábělo zemědělské ekologické produkty 11 288 podniků, z nichž polovina byla soustředěna v šesti regionech - Basse Normandie, Bretagne, Pays de la Loire, Languedoc, Midi Pyrénées a Rhône-Alpes. Ekologické farmy se zaměřily především na obhospodařování trvalých travních porostů a na orné půdě se pěstují hlavně obiloviny, olejniny, luštěniny, ovoce, zelenina, hrozny a krmné plodiny.
Německo
Velká část ekologických podniků se nachází na východě a jihu země a jejich činnost se soustřeďuje na péči o louky a pastviny, produkci luštěnin, ovoce, zeleniny a chov skotu, ovcí a koz. Německá vláda stanovila náročný cíl aby do roku 2010 bylo 20 % zemědělské půdy obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. Ke splnění tohoto úkolu přijala řadu opatření a podnětů, které jsou shrnuty v celostátním agroekologickém programu, dále zvýšila úroveň dotací a zavádí národní známku ekologického výrobku. 
Řecko
Ve srovnání s ostatními státy EU hraje ekologické zemědělství zanedbatelnou úlohu. Ekologické farmy se v roce 2002 podílely na celkovém počtu farem jen 0,74 % a na zemědělské půdě 0,81 %. Jde o velmi malá hospodářství, která hospodaří v průměru na 4,8 ha. Vláda začala až během poslední dekády stimulovat rozvoj ekologického zemědělství zavedením národní známky, podporou státního výzkumu a poskytováním určité úrovně dotací pro ekologické zemědělce. Většina řeckých ekologických farem se nachází na jihu a v centru Řecka. Hlavními produkty jsou olivy a olivový olej, víno, citrusové ovoce, mléčné produkty (např. feta sýry), ovčí a kozí mléko a maso.
Maďarsko
Spotřebitelská poptávka po ekopotravinách v Maďarsku je zatím slabá. Sektor ekologického zemědělství je orientovaný exportně (95 % ekologických produktů se vyváží) a představuje poměrně důležitý prvek maďarského zemědělského exportu. Ekologické zemědělství provozuje asi 1 000 farem, jejichž průměrná výměra je 20-70 ha a obhospodařují 1,77 % zemědělské půdy, podle vládního programu by se tento podíl měl zvýšit na 5 %. Ekofarmy vyrábějí hlavně pšenici, olejniny, kukuřici, luštěniny, ovoce, zeleninu a med.
Irsko
Spolu s Řeckem patří mezi zaostávající státy pokud jde o rozvoj ekologického zemědělství s velmi pomalým růstem v 80. a 90. letech. Spotřeba a poptávka předbíhá nabídku a asi 70 % požadavků spotřebitelů na ekologické potraviny je pokryto importem. Trh ekologických potravin představuje významný prostor pro uplatnění domácí produkce. Ekopotraviny nakupuje v současné době jen 0,4 % irských spotřebitelů ve srovnání s 2 % v průměru EU. V roce 2002 bylo využito jen 30 000 ha pro ekologickou produkci, což se rovná 0,7 % celkové zemědělské půdy. Hlavními doma vyrobenými ekoprodukty jsou zelenina, mléko, hovězí a ovčí maso.
Itálie
Itálie má ze všech evropských zemí největší rozsah ekologického zemědělství a ve světovém měřítku je na třetím místě za Austrálií a Argentinou. V roce 2002 existovalo asi 50 0000 ekologických farem, které obdělávaly 1,2 mil. ha zemědělské půdy (8,9 % z celkové rozlohy zemědělské půdy v zemi). Jedna třetina ekologické produkce je určena pro export. Témě 50 % italských ekofarem se nachází na Sicílii a Sardinii, velká část je také v oblastech Toskánsko, Emilia-Romagna a Marche. Vyrábí se hlavně ovoce a zelenina, olivový olej, víno a sýry. Na ekologické zemědělství také těsně navazuje agroturistika. V současné době je v Itálii při ekofarmách asi 700 rekreačních zařízení.   
Lotyšsko
V Lotyšsku dosud nebyl růst ekologického zemědělství tak rychlý jako v ostatních nových členských státech EU zčásti proto, že zde převažuje tendence k rozvoji intenzivního zemědělství a také kvůli značnému úbytku zemědělských pracovních sil. Stát začal ekologické zemědělství podporovat až v roce 2001, následovalo přijetí akčního plánu rozvoje ekozemědělství v roce 2003. V minulém roce působilo v zemi 550 ekologických farem, jež hospodařily na 24 422 ha zemědělské půdy (1 % z celkové výměry). Ekologické farmy pěstují hlavně kukuřici (6 682 ha), brambory (3 892 ha), zeleninu (1 431 ha) a dále se věnují chovu dojnic (roční produkce 30 953 t mléka).
Litva
V roce 1993 působilo v Litvě sotva deset ekologických farem, za deset následujících roků se  jejich
počet zvýšil na asi 700 (stav koncem roku 2003). Zemědělci dostávají přímé dotace v závislosti na pěstované plodině (pohybují se od 26 EUR na hektar pastvin do 203 EUR na hektar zahrad). V roce 2003 patřily mezi hlavní ekologicky vyráběné zemědělské produkty pšenice, žito, oves, ječmen, léčivé rostliny, ovoce, zelenina a mléko.  
Lucembursko
V Lucembursku se zabývá ekologickým zemědělstvím 50 farem, které hospodaří na celkem 2 000 ha. Většina z nich jsou hospodářství se smíšenou rostlinnou produkcí a chovem dojnic. Důležité je také zahradnictví. Ekologicky vyrobená zelenina tvoří polovinu veškeré produkce zeleniny. V roce 1995 se zde začalo také s pěstováním ekologického ovoce a vína. Lucembursko vyniká mezi ostatními státy EU nejvyšší spotřebou ekopotravin na obyvatele, ale k uspokojení domácí poptávky musí značnou část těchto potravin dovážet.
Malta
Ekologické zemědělství se zde neprovozuje.
Nizozemsko
Nizozemská vláda představila v roce 2000 akční plán ekologického zemědělství, který stanoví cíl obdělávat do roku 2010 ekologickými metodami 10 % celkové zemědělské půdy v zemi.  V roce 2002 zde existovalo celkem 1 560 ekofarem, to je o 2 % více než v předchozím roce a o 12 % více než v roce 2000. Z celkové hodnoty ekologické zemědělské produkce tvoří asi 45 % živočišné výrobky, 24 % zahradnické výrobky a 22 % ostatní hlavní rostlinné výrobky. Největší počet ekologických farem se nachází v provincii Gelderland, následuje Flevoland.
Polsko
Růst ekologického zemědělství vyvrcholil v polovině 90. let , ale změna certifikačních pravidel přivodila od roku 1996 zpomalení přeměny konvenčních hospodářství na ekologická. V roce 2003 bylo v Polsku zaregistrováno 1 977 ekofarem (0,09 % všech hospodářství), které hospodařily na 53 515 ha (0,29 % zemědělské půdy v zemi).
Portugalsko
Ekologické zemědělství Portugalska zaznamenalo na konci 90. let rychlou expanzi. Počet farem se zvýšil ze 40 koncem 80. let  na 73 v roce 1993 a 1 059  (0,25 % všech farem) v roce 2002. Také výměra ekologicky obdělávané půdy se výrazně zvětšila, a to od roku 2001 o 21 % na 85 912 ha (2,22 % z celkové výměry zemědělské půdy). Průměrná výměra ekologické farmy dosáhla 81 ha, konvenční farmy 9,2 ha zemědělské půdy. Výroba ekologických produktů se zvyšuje, ale růst domácí spotřeby zaostává. Hlavními obory ekologické produkce je obhospodařování luk a pastvin (48 % ekologických ploch zemědělské půdy), pěstování oliv (28 %) a obilovin (21 %).
Slovensko
Ekologické zemědělství pokrývá 58 706 ha (2,4 %) celkové výměry zemědělské půdy, z toho plodiny na orné půdě zaujímají 20 706 ha a trvalé travní porosty 37 782 ha. Na poměrně malé rozloze orné půdy jsou ekologicky ošetřované zahrady a vinohrady. Většina vyrobených ekologických produktů se exportuje do EU.
Slovinsko
Ovoce a zelenina, víno, hovězí maso a mléko, ovčí a kozí maso a mléko jsou hlavními druhy ekologické zemědělské produkce. V roce 2002 působilo ve Slovinsku celkem asi 1 150 ekologických farem, které obhospodařovaly 1,34 % celkové zemědělské půdy. Slovinská vláda během přípravy na připojení k EU zavedla prozatímní program podpory konverze farem na ekologické zemědělství, podle něhož zemědělci dostávali přímé dotace s podmínkou, že budou na své farmě po konverzi hospodařit podle ekologických zásad nejméně 4 roky. Slovinský ministr zemědělství Milan Pogačnik oznámil, že 4 % slovinské zemědělské půdy je nyní obděláváno ekologicky.
Španělsko
Ve Španělsku byla zahájena podpora ekologického zemědělství v roce 1995. Od té doby plocha ekologicky obdělávané půdy vzrostla 2,8krát na 665 055 ha (2,5 % celkové rozlohy zemědělské půdy). Ekologické zemědělství má nejsilnější pozici v regionech Estremadura a Andalusia, v nichž se soustřeďuje polovina ze všech 16 521 španělských ekologických farem. Průměrná ekologická farma hospodaří na 28 ha zemědělské půdy, průměrná velikost konvenční farmy ve Španělsku je 18 ha.
Švédsko
Švédská vláda vyhlásila v roce 2000 cíl, aby bylo 10 % celkové zemědělské půdy obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. Ve dvou následujících letech se zvyšoval počet ekologických farem ročně o 20-30 %. V roce 2002 ve Švédsku působilo 5 268 certifikovaných ekologických farem (6,5 % všech farem v zemi), které hospodařily na 214 120 ha půdy (6,97 % celkové zemědělské půdy). Kromě těchto farem 14 000 dalších se nacházelo ve fázi konverze z konvenčních na ekologické (17,3 % všech farem), které hospodařily na asi 200000 ha zemědělské půdy (6,51 %). Průměrná výměra  farem uznaných jako ekologické (vyhovují všem předpisům EU) je asi 40,6 ha zemědělské půdy, na níž 67 % zabírají plochy s trvalými travními porosty a asi 30 % obiloviny.
Velká Británie
Ve zprávě Soil Association Organic Food and Farming Report 2003 se uvádí, že prodej ekologických produktů ve Velké Británii dosáhl v tržním roce 2002/2003 hodnoty 1 mld. GBP. Podle tohoto ukazatele představuje Velká Británie třetí největší odbytový trh těchto komodit po USA a Německu. Asi 56 % ekologických produktů prodávaných na trzích Velké Británie pocházelo z dovozu. V roce 2002 hospodařilo 4 057 britských farem na asi 724 000 ha půdy (4,59 % celkové výměry zemědělské půdy). Největší část ekologického zemědělství se nachází ve Skotsku (416 900 ha), nejpomalejší růst a nejmenší podíl tohoto odvětví byl zaznamenán v Severním Irsku.

Podrobné informace najdete na stránkách http://www.eisform.org/press/may04fig.pdf

Počet registrovaných ekologických farem a výměra ekologicky obdělávané půdy v 25 státech EU *)

 

Uznané ekologické farmy, počet ekolog

Ekologicky obdělávaná půda, ha

 

1995

2002

% z počtu farem 2002

1995

2002

% z plochy půdy 2002

Rakousko

9 713

18 576

9,33

9 713

18 576

9,33

Belgie

160

710

1,15

2 179

24 874

1,78

Kypr

...-

45

...

...

166

0,12

Česko

141

717

1,87

15 667

235 136

5,50

Dánsko

640

3 714

6,40

20 090

178 360

6,74

Estonsko

50

583

1,46

1 600

30 263

3,02

Finsko

1 599

5 071

6,26

20 340

156 692

7,06

Francie

3 231

11 288

1,70

87 829

517 965

1,86

Německo

11 248 **)

15 626

3,31

461 546 **)

696 978

4,06

Řecko

165

6047

0,74

591

289 944

0,81

Maďarsko

50

995

2,57

6 400

103 671

1,77

Irsko

238

923

0,65

5 460

29 850

0,67

Itálie

4 656

49 489

2,30

88 437

1 168 212

8,94

Lotyšsko

50

352

...

1 250

16 935

0,68

Litva

9

594

0,88

148

13 685

0,39

Lucembursko

12

48

1,60

497

2 004

1,57

Malta

0

0

0

0

0

0

Nizozemsko

455

1 560

1,53

11 150

42 610

2,10

Polsko

225

1 977

0,09

3 540

53 515

0,29

Portugalsko

73

1 059

0,25

3 060

85 912

2,22

Slovensko

40

88

1,17

14 724

49 999

2,04

Slovinsko

20

1 150

1,34

100

15 404

3,18

Španělsko

753

16 521

1,28

11 674

665 055

2,54

Švédsko certifik.

1 507

5 268

6,50

36 674

214 120

6,97

Švédsko ostatní

390

14 000

17,28

7 867

200 000

6,51

Velká Británie

655

4 057

1,74

30 992

724 523

4,59

EU-25

36 080

160 458

1,72

879 096

5 549 873

3,36

*) Počet farem a plocha půdy certifikované i ve fázi přechodu dohromady; údaje vždy na konci kalendářního roku

**) z toho 6 157 farem a 126 385 ha se nachází ve fázi konverze

Data dodaná členskými státy do 16. 3. 2004; výtah z publikace http://www.eisform.org/press/may04fig.pdf

Agra Focus 2004, č. 101, s. 11-14   (Jav)


Aplikace
Knihkupectví
Infopult
Terminologický slovník
Diskuzní fórum
Agronavigátor Set

Kalendář akcí
Předchozí měsíc červen 2019 Přístí měsíc
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Dnešní články
Rizika antibiotik používaných ve faremních chovu
Erwinia carotovora.">Užitečné versus škodlivé bakterie
Bacillus a kompostové extrakty) pro potlačování bakteriální rakoviny rajčat.">Alternativní způsoby ochrany rajčat proti bakteriální rakovině
Rakouští vědci vyvíjejí přírodní účinnou látku proti bakteriální spále růžovitých rostlin
Prospěšné mikroby v půdě a jejich využívání
Dva nové přípravky pro organickou produkci
Prospěšná aplikace kejdy na podzim
Zdokonalená metoda detekce patogenů rostlin
Využití organických kyselin k zamezení růstu mikroorganismů u čerstvých biojablek a listového salátu
Je rajčatová biošťáva „výživnější“?

Nejčtenější články
Závěrečná zpráva KEZ o.p.s. za rok 2003
Biopotravinou roku 2003 jsou kozí výrobky z farmy manželů Dobrovolných
BIO NEBIO......aneb bylo nebylo o biopotravinách a fair trade s welfarem na talíři
BioFach 2004
Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zeměděství
Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU
Zamyšlení nad diskusí o Ekologické daňové reformě
Ochratoxin A v cereálních výrobcích z konvenčního a ekologického zemědělství
Ekozemědělců ve střední Evropě přibývá
Seznam ekofarem nabízejících agroturistiku

Navštivte také
Zobrazit předchozí počet záznamů : 5 Zobrazit následující

KEZ Kontrola ekologického zemědělství

KEZ Kontrola ekologického zemědělství